Český pohár 2#: Špindlerův mlýn

Tak se Vám opět hlásí Váš hvězdný reportér ze stanice DH. Tentokrát jsme se účastnili druhého závodu Českého poháru ve Špindlerově mlýně. Závod se navíc jel na úplně nové trati. Jak to dopadlo tentokrát se dozvíte v článku.

Je pátek ráno, ráno jako brzy ráno. Rozlepuji oči. Házím pár trenek a ponožek do batohu, zapínám zip a kontroluji, jestli mám všechno. Zdá se, že mám, tak to všechno drapnu do rukou a soukám se ven z baráku. No zanedlouho jsme byli na cestě celý team, který sčítal tři auta a valili jsme si to směr Špindl. Zvědaví na novou trať jsme byli moc.

Přijeli jsme asi okolo jedenácté hodiny, takže jsme rychle vytahali dodávku, navlíkli se do bikového a letěli koupit permici na celý den. Najednou pod sebou vidím několik metrů volného prostoru, to než jsem se stihl rozkoukat, už jsme seděli na lanovce, která je mimochodem ve Špindlu moc fajn, a fičeli jsme to na start.

Fajn na nové Špindlerovské trati je to, že jde celá vidět z lanovky, takže se vůbec nenudíte. Navíc jde docela fajn natáčet i fotit. Bohužel se mi nezdála stejně zábavná, když jsem ji jel.

Trať je to hodně z kopce. No až moc. Mnoho zatáček moc utažených. O plynulosti se v mém podání také moc mluvit nedá. No musím uznat byla sjezdová. A byla dlouhá a měla mnoho zatáček. Koukněte na video to Vám určitě poví více a já se nebudu muset rozepisovat o celé trati.

Což neznamená, že ji nepopíšu aspoň trochu. Začátek byla klasická Špindlovská megarampa, kdy za ní následovala poměrně těžká pravotočivá do vrchná spolestyle pasáže. Pak bylo pár fajn rovinek, které končily klopkama. Vlastně co bych tu psal. Stačí napsat klopka, klopka, klopka, klopka. Pak pár krátkých výletů do lesíka, který se pořádně rozjezdil, pak zase klopka, klopka, klopka. Pak pár malých skočků do klopek, přejezd cesty, rychlá pasáž, několik odkloněných zatáček, pak pár pekelně utáhnutých klopek, přejezd druhé cesty a finálová pasáž. Finální pasáž bych popsat mohl. Sjelo se z cesty a následoval takový posílak na placku, ten byl fajn. Pak klopka skoček, klopka dvoják. A přílet do techniky zvané skalka, to bylo místo kde se rozbilo asi nejvíce lidí a mě to stálo umístění ve finálové jízdě.

Každopádně musím pochválit freeridovou trať, která je vystavěná na staré pohárové trati. Tak tahle trať má flow. Plynulé, všechno se dá krásně přeskákat. Legrace. Kdyby měla závodní trať trochu víc té flow. Bylo by to zaručeně mnohem zajímavější ježdění

No pátek pomalu končil. To nám moc proti srsti nebylo, protože jsme z ježdění ve Špindlu byli pořádně rozbití. Už zbývalo jen opravit zničená kola, trošku se dotknout slunce s Metaxou a v hotelu Lenka netrpělivě přečkat noc.

Sobotní ráno nás tahalo sluníčko z postelí. Trať byla už pekelně přesušená a celý den byl ve znamení tréningu. Naštěstí se nikomu nic nestalo a mohli jsme si v klidu jezdit. Střídali jsme sjezdovou s freeridovou a bylo to celkově fajn! Opět jsme to vydrželi celý den. No po příchodu do hotelu se spustil pořádný liják, který vytopil nejeden stan. No to nás moc nezajímalo, protože se musela na mém kole měnit vidlice. FOX tento rok už po třetí vyslal svou patronu do věčných lovišť a tak nastoupila na scénu MZ...

Na to, že bylo před závodem, tak jsme se nějak neudrželi a zavítali do Dolské, což je místní disco. My jsme si s koZou povídali, zatím co brácha a Ondra zase zvládali ladit nějaké roštěné, no škoda, že domů přišli s tím, že některým bylo 14ct, tak se zlekli a celé to vzdali. No kdo ví jak to vlastně bylo. Večer to byl legrační.

Ráno už vstávám docela nervózní jak to celé dopadne. Nedovedu si představit, že z toho, co jsem jezdil v tréningu, by mohlo vzejít cokoliv konkurence schopného. Stíháme si dát ještě jednu tréningovou jízdu na mírně deštěm změněné trati a jdeme se připravovat na závod. Ona ta trať po deštíku se mi zdála o něco příjemnější než za sucha. No bylo to nakonec jedno, protože do závodních jízd stihla proschnout.

Je čas na první jízdu. Beru saky paky a než se naději už se mi odpípává čas na startovací rampě a já se spouštím dolů. A výsledek? Jestli tohle mělo něco společného s jízdou na horském kole to vážně nevím, ale hodilo mi to slušný sedmý flek. Druhá jízda je v úplně stejném duchu, takže se tady o ní vůbec nebudu rozepisovat. Snad jenom, že jsem sebou stihl dvakrát švihnout o zem a bylo to masta šitoidní zážitek. Nakonec 12ctý.

Tyto závody se naštěstí v teamu nikomu nic nestalo. Takže jsme se mohli v pohodě pobalit a vyrazit na cestu zpátky domů. No a Vám už nezbývá nic jiného než se podívat do fotogalerie, jak to tam vypadalo.

Zdraví Vás váš jezdící reportér a stay tunned :D